Takové beztvaré cosi

Nejspíš by se tomu dalo říkat hrouda. Asi z hlíny.  Vystrčí vás s tím přede dveře. Ukaž, co umíš. Lze s tím naložit různě.  

Bavit se a odložit to stranou.

Začít se ptát.

Začít to škrábat,

rozpouštět ve vodě,

v alkoholu nebo dalších rozpouštědlech.

Navrtat tu hroudu,

z různých směrů,

možná se to rozlomí,

možná, že najdete uvnitř červa.

Prostě základní otázka zní: sedět nebo zkoušet něco dělat?

Lze se dopracovat dovnitř

nebo to nestihnout.

Je to vždycky časovaná bomba

A vy jste sebevražedný atentátník

Co zabíjí jen sebe a své nejbližší okolí.

A po dlouhém čase se setkáte s vrstevníky,

starými spolužáky.

Někdo to odložil,

někdo káže o tom, jak s tím naložit.

A ono to přitom leží u něj doma

někde na půdě nebo ve sklepě,

zapomenuté,

Nikdo neví kde. 

Nikdy to nežil

a poučuje ostatní,

jak to používat.

Někdo vyrábí nástroje na analýzu nebo opracování té hroudy.

Někdo se tím zabývá celý život,

a neví, co to vlastně je.

Někdo jen pohrdavě mávne rukou

Ale ono to tam někde leží.

Netiká to, takže na to brzy zapomenete.

Není to tedy časovaná bomba a nemusíte s tím rychle něco dělat.

Nemusíte s tím dělat vůbec nic.

Klidně to můžete ignorovat.

Ono se vám to nijak nepřipomene.

Prostě to jenom je.