Pokračuji ve čtení starých (cca 2-4 roky) časopisů. A zjišťuji, že je to četba zajímavá. Už pro to srovnání. Nepotvrzené předpovědi, spekulace, stále stejné problémy. Stále stejná neochota nebo neschopnost něco s tím dělat. Co bylo pobuřující, dnes se stává běžným. Posuďte sami:
"Samá výjimka. Exministr životního prostředí Libor Ambrozek (strana lidová) rozdal během svého čtyřletého působení na dotacích prostřednictvím výjimek za zákona přes pět miliard korun. Už víme, jaký bude ten dům, co si Ambrozek postavil bratru za deset miliónů korun: výjimečný.“ Reflex 38/2010, 23.září 2010, str.12.
Tak mě napadá: nebylo by pro státní rozpočet levnější pro všechny ministry postavit luxusnější domečky (snad by stačilo 10-15 miliónů na jeden)? Na začátku jejich ministerského působení? To by bylo celkem v řádech desítek miliónů, někteří už domečky mají z dob svého předešlého působení v politice-parlamentu apod. Někteří si je dokonce pořídili ze svého. Ušetřilo by to miliardy. Kdo si dnes vzpomene na Libora Ambrozka jako ministra? A pokud ano, čeho byl ministrem (bez předešlé nápovědy)?
Dům z náhrad Exministr životního prostředí Libor Ambrozek (KDU-ČSL) si postavil v Kyjově dům za deset milionů. Půjčovat si nemusel. Peníze uspořil. Jak později vysvětlil, i z poslaneckých náhrad. Další peníze prý zdědil, získal prodejem bytu a akcií. Dva miliony přidala manželka na mateřské – vydělala je prý podnikáním, ale ani ona sama se o tom nechce bavit. 'Pro koho jsem pracovala, do toho vám nic není, jsem soukromá osoba' reagovala před časem.“ Týden 50/2010, 13. prosince 2010.
V Německu i jinde probíhají už po léta diskuse, zda vydat či nevydat Hitlerův Mein Kampf, kdysi „kanonický“ text německého nacismu. … Vypovídací hodnota odkazu v Googlu má jistě své meze, ale přesto ji zde uvedu (ke 22.2. letošního roku, v milionech, zaokrouhleno): Hitler – 150, Marx – 102, Freud – 52, Stalin – 42, Lenin – 37, Goethe – 11 (pro zajímavost a srovnání: cannabis -66, heroin – 47, kokain – 10).
Stín poslední světové války leží, myšlenkově stále jen málo zpracován, nad celou Evropou a s léty se jeví spíš prodlužovat a houstnout, už proto, že pamětníci téměř vymřeli. Domnívá-li se nějakíé společnost, považující se navíc za otevřenou, že by jí jeden jediný text mohl otřást, je to vždycky na pováženou. Takto smýšleli například komunisté o Chartě 77, ať mi její autoři prominou to srovnání. Není načase „jeho boj“ přeřadit do kategorie muzeálních historických textů a tak jej oddémonizovat? Boj s džiny jejich uzavíráním do láhví je málo účinný, vždycky se nějak protáhnou kolem špuntu. Koneckonců Leninův Stát a revoluce také může vycházet bez komentářů o zhoubnosti komunistických idejí či Shakespearův Kupec benátský bez kapitoly o autorově bezbřehém antisemitismu. Jinak se může stát, že nás stín nacionálního socialismu opět dohoní v podobě, jakou by si asi přál věru málokdo.“ Respekt 10/2012, 5.-11.3.2012, Stanislav Komárek: Jeho boj, str.43
"Krvežíznivé opice (Prima Cool, 31.prosince, 23.00)...Je to prý film až skandálně špatný – proti ostatní silvestrovské nabídce je ale alespoň špatný hrdě a záměrně ...“ (zdůraznila jsem já, neb tohle označení se mi líbí). Text je z článku s titulem Co opravdu stojí za to vidět. Týden 50/2010, 13. prosince 2010
Daně? To je přece normální size="12pt" … Podle České daňové správy se daňové podvody v největší míře týkají obchodů s pohonnými hmotami, krácení tržeb či umělého navyšování nákladů uplatňováním fiktivních faktur. 'Jen na pohonných hmotách odhadujeme daňové úniky ročně v rozmezí pěri až osmi miliard korun.' uvedla Jana Kaslová z Generálního finančního ředitelství. Celkové číslo však bude mnohem vyšší. Podle studie karetní asociace Visa Europe vypracované loni ve spolupráci se společností A.T.Kearney činil v Česku objem šedé ekonomiky v poměru k hrubému domácímu produktu 17 procent, tedy přes 500 miliard korun.
"Pokud jde o firmy, zdaleka neplatí, že čím větší firma, tím vyšší zaplatí daň do státní kasy. Například kolínská automobilka TPCA čerpala v loňském roce investiční pobídky formou slevy na dani z příjmu, takže neplatila ani korunu. Přehnané daňové pobídky se navíc v minulosti Česku už vymstily.
V roce 2001 se socialistická vláda Miloše Zemana chlubila, že do Česka přilákala investici LG Philips Displays ve výši 200 miliónů eur. V přepočtu na koruny to bylo zhruba 7,4 miliardy korun. Vláda za to firmě nabídla desetileté daňové prázdniny, dotace na nově vytvořená pracovní místa nebo například bezcelní dovoz tehnologií. Firma však za pět let zkrachovala a zůstala po ní prázdná továrna.
Z investiční pobídky 1,6 miliardy, kterou stát věnoval výrobcům obrazovek, měla firma vrátit 800 miliónů korun, protože nevytvořila slíbený počet pracovních míst. Se všemi věřiteli včetně státu se ale Philips dohodl, že uhradí pouze třicet procent dluhů. V případě ministerstva práce a sociálních věcí, které pobídku realizovalo, mělo jít o 240,2 milionů korun, ovšem na ruku nakonec stát nedostal nic..
'Uhrazení závazku se řešilo formou kapitalizace pohledávek.' sdělil tehdy TÝDNU Jan Sochor ze státní agentury CzechInvest, která do Česka láká investory. Místo hotovosti tak získalo ministerstvo podíl ve firmě Philips, a to ve výši dlužné částky. Vzhledem ke kondici společnosti to ale byl podíl dost problematický.
Zkrátka každoroční mnohamiliardová díra v rozpočtu nejde na vrub jen daňovým únikům či mazaným účetnítm trikům. Svůj díl viny - a to nezanedbatelný – mají i politické garnitury ať z té či oné partaje, které za sebou nechávají vinou své nekompetentnosti proud promrhaných peněz daňových poplatníků.
A nezanedbatelnou roli hraje i vůle (nebo nevůle) dohledat a vymáhat daňové úniky. V zahraničí jsou často postihy přísnější než v tuzemsku. Dokonce i krachující Řecko už vyhlásilo boj proti dlužníkům. … „ Týden 5/2012, 30.ledna 2012, str.16-22
Pro srovnání: státní rozpočet je cca 1 200 miliard korun, tedy 1,2 x 10 12 Kč.
Neboli (1,2 krát 10 na 12 ) Kč.
Tedy 1 200 000 000 000 Kč.
"A je to definitivní. Za krácení daní při dovozu obrazů z ciziny před dvanácti lety vyměřili nyní pražští soudci bývalému řediteli Novy, bývalému senátorovi a bývalému europoslanci Vladimíru Železnému dvouletou podmínku.“ Týden 39/2010, 27.září 2010
No, takže zpět k vlastním financím. Řádově menším. Nejsem Too Big to Crash, tedy Příliš velká na to, abych zkolabovala. Nemůžu si proto nechávat zisky pro sebe a ztráty hradit z peněz nás všech, daňových poplatníků. Jinými slovy, je to na mně.
Takže nashledanou někdy příště.
