V rádiu nebylo nic zajímavého. Televizi nemám. A jak jsem tak v neděli vařila, sáhla jsem po CD, kam mi kdysi mé děti nahrály velmi různé věci. Pustila jsem si pohádky Jana Wericha. Vyprávěl autor. Hned první pohádku Až opadá listí z dubu jsem si pouštěla pořád dokola. Ono při vaření občas člověk pustí vodu, jak myje kus nádobí, voda se vaří, vařené jídlo syčí nebo digestoř hučí a ne všechno je slyšet. Zaujalo mě na té pohádce víc věcí:
- Zaviněný úpadek. Pojem, který vymizel jen ze slovníku. Ne ze života. Ať už byl úpadek zaviněný schválně (kvůli zakrytí kreativního účetnictví). Nebo úpadek zaviněný něčím/někým cizím (napadá mě tzv. druhotná platební neschopnost). Nebo vlastní neschopností nebo blbostí. Teď se to tak nebere. Za socializmu bylo o lid pečováno a nějak ta nesamostatnost někde přetrvala.Vzpomněla jsem si na různé tzv.šmejdy. Ne že bych se jich zastávala, ale ti, kdo jim naletěli, měli svůj, a to hlavní, díl viny. Mysleli, že je někdo vezme na výlet zadarmo, ještě dostanou tzv.dárky a za nic z toho nezaplatí. Z čeho asi by se to zaplatilo a z čeho by ta pořádající firma žila? A jeli, koupili předražené zbytečnosti. A udělali to třeba opakovaně. Nějak si nemohli pomoci. Bylo to silnější než jejich vůle. Jako děti jsme říkaly: Něco za něco. Je to sice několik desítek let, ale stejně jako přírodní zákony, i tohle platí pořád.Podobně oběti různých záložen, které slibovaly úrok třeba 20%. Když krachly, postižení požadovali od státu kompenzaci. Stát asi měl vinu v nedostatečném dohledu nad konáním těch záložen. Když už jim dovolil podnikat. Kdyby opravdu dostali těch 20%, asi by se o svůj 20% zisk nedělili. Nedovedu si představit, že by ty peníze dostali. Snad jen ti první, co by stačili nasednout do létadélka, ještě než to létadélko, s jejich penězi, odletí. Uvažování podobné jako u velkých firem – zisky si privatizují, ztráty se socializují (tj.rozloží na všechny). V pohádkách by ale bylo považováno za jejich chybu, že se nechali obrat. A samozřejmě by tu chybu napravovali oni sami. Nebylo by z čeho brát. Snad kromě z královy pokladnice. Ale určitě by se nedávalo na nápravu problémů, které si lidé z velké části způsobili sami. Král by se nedal. Pokud by tedy nebyl smeten revolucí, ale o těch se v pohádkách nemluví. To by bylo ovšem v pohádkách. Aspoň já neznám žádnou pohádku, kde by král kompenzoval něčí ztráty. Je ta spravedlnost v pohádkách jednodušší a spravedlivější. Divné - spravedlivější spravedlnost. Ale je to spravedlnost, nikoli právo.Chytrolínů, co vydělávali na hlouposti jiných, bylo vždycky dost. V pohádkách i historii. Proti podvodům se hlavně musí každý chránit sám. Ale nikdy se nebrali podvodníci jako jediní viníci. Za blbost se platí. Za vlastní určitě. Tedy mělo by se platit; jinak blbost nevymizí. Ona tedy nevymizí, určitě. Někdy se, bohužel, platí i za blbost jiných.
- V pohádkách zvítězí (větší) chytrost. A kupodivu nevítězí ani bohatství. Pomůže, ale není to jediný hybatel. Asi pohádky vymýšleli chudáci. Říká se, že šťastní lidé lidé nemají žádné příběhy, které by mohli vyprávět.
- Báby a ženské jsou rozdílné bytosti. Báby jsou ošklivé, ale ne nutně i zlé. Ženské se vyskytují i chytré. Viz třeba královna Koloběžka První.
- V pohádkách poražený pozná, když je poražen. A prostě to uzná. Bez hádání a soudů. Asi byli k sobě lidé kritičtější než je dnes zvykem. Čert uznal, že na něj sedlák Čupera vyzrál. Tedy vlastně ne Čupera, ale stará ošklivá žebračka které všichni říkali Pompadůrka. Té se svěřil v zoufalství, nikdo v okolí ji ani nepovažoval za člověka. Bába vymyslela lest a Čupera vyjel čertu naproti na ještě podivnějším tvorovi, než na jakém přijel čert. Čert se nejen divil, ale strašně se chechtal, uznal svou porážku, roztrhal smlouvu a Pompadůrce za svou porážku vyslovil uznání. A jeho uznání se opakovalo ještě několikrát později v té pohádce. Dokonce za to Čupera (nezaslouženě, lest vymyslela žebračka) dostal benefit. Tady mě udivilo to, že Pompadůrka, nepovažovaná za lidskou bytost, pomohla Čuperovi proti Čertovi; a hlavně, byla za to oceněna. Právě jen čertem. A taky to, že čert uznal svou porážku. Nic neokecával, nevysvětloval něčím, o čem všichni vědí, že je to lež. Čerti prostě neměli své mluvčí. Na rozdíl od všech možných institucí a osob význačných, za instituci považovaných. Sami konali, sami vysvětlovali, sami se zodpovídali.
- A smlouvy se plnily. Plnili je i čerti. Protože tak to bylo smluveno. Porušení by tedy bylo jako porušení toho, co bylo smluveno, to jest vlastního slova.
- Nakonec něco citátů (kurzivou), jak pro informaci (odkud jezdí čerti, … ), pro pobavení (postup protialkoholní léčby), pro pěknou češtinu (a taky připomenutí, že čerti jsou cizinci, ne našinci, Češi):
... Čerti jezdívají od Budějic, z jihu. …
… To víte, že musíte projít peklem, abyste přestal pít? …
… Jen pot, slzy a krev vám pomůžou odnaučit pít rum. …
Večer pili, … Ráno je vykoupali, potom do lomu lámat kámen....… lom, hospoda, lom, hospoda byla pekelná léčba, naordinovaná alkoholiku Čuperovi. Zajímavé, že naučit se pít jde snadno. Naučíte se to sami. Snadno a nepozorovaně. Ani nevíte jak.Ale odnaučit se návyku na takovouhle jednoduchou činnost je hodně těžké. A bez cizí pomoci to jde těžko. S cizí asi taky.
… kejkle, … fůůůra, … čert mluvil s le-hou- n-kýým cizím přízvukem
A opravdu nakonec (v tomhle textu), původ zvyku pít se zvednutým loktem (dnes už se to možná nedělá): V hospodě byl vyvěšen plakát, který kázal vytisknout a vyvěsit, ve své moudrosti, císař pán. Na něm byla fůůůra, co se převrhla, protože kočí pil. Pod tímhle plakátem sedali pijáci a při pití zvedali loket. To není blíž vysvětleno; já si to vysvětluji tak, že pijáci zdravili císaře pána. Podobně jako vojáci, Taková nějaká ironická pocta nebo výsměch (Říkej si, co chceš, my si budeme dělat co chceme).
Přece jen, ještě něco. Pustila jsem si dnes rádio. Ještě něco se nevyskytuje v pohádkách: Beztrestné zabití gubernátorů, a to i bývalých. Boris Němcov. Z auta se nestřílí ani zvěř. Pokud tedy nejste na safari v Africe. To znamená mimo jiné, že máte dost peněz. Ale tady je to slovo versus střelný prach. Tak se popravuje. Výhodně. Levněji, protože bez soudu. Opět o jeden článek mezi proviněním a trestem méně. Zatrnulo mi. Nepomůžu nápravě tím, že tohle napíšu. Ale nemůžu se zdržet. Pokud budou mlčet všichni, nedostane se to zdola nahoru. A bude ticho, jako by se nic nestalo. Tohle je konec normálních poměrů. Pokud už nebyl dříve. Komu zvoní hrana? Obávám se, že nám všem a není to daleko. To není povídání, kde úlisný vlk nejdřív zkouší změnit hlas, potom packu.
