Fotka by stačila/25. Příliš staří?

Kdy je člověk neschopný? Jak musí být starý? Zajímavé postavy. Na koni i v křesle. Starší, než byste čekali.

Odpor ke starým lidem přetrvává možná i proto, že bývalí vedoucí představitelé komunistických stran byli staří muži. Nejen v ČR, ale i v SSSR, NDR a dalších. Opakovali prázdné fráze, prázdné rituály, bránili se jakékoliv změně, nevěděli, která bije a u vesla se drželi, jak říkalo úsloví, dokud udrželi moc a moč. Ale stáří neznamená automaticky neschopnost. Někdo si udržuje schopnosti až do vysokého věku; jen namátkou:

Když se chcete rozveselit, pusťte si Buena Vista Social Club, album vydané v roce 1997. Social není sociální, i když se to u nás někdy tak (blbě) překládá. Znamená společenský/přátelský. Poslechněte si z toho něco na YouTube. A teprve potom se podívejte na jejich fotografii. Pokud jste je předtím neznali, asi vás udiví, že to jsou kubánští staříci.

Americký kytarista Ry Cooder se vypravil na Kubu, kde měl nahrávat desku s malijskými hudebníky. Ti ovšem nedostali vízum, takže bylo nutno sáhnout po náhradním řešení a tak přizval interprety z Kuby. Věkový průměr byl 80 let (nejstarší Compay Segundo 90). Album Buena Vista Social Club získalo cenu Grammy a úspěšné bylo i obchodně. Mnoho umělců, kteří se zúčastnili nahrávání tohoto alba, pokračovali dále úspěšně ve svých obnovených kariérách.

Papež František, 77 let. Vzbuzuje sympatie a obdiv, zdá se, že reformuje církev a vrací ji k původním křesťanským hodnotám.

Generál Laudon (nebo také Loudon), Ernst Gideon von 1716 (nebo také 1717)-1790, 

• “Jeden z nejschopnějších rakouských vojevůdců, pocházel z chudé šlechtické rodiny”,  sloužil v ruské armádě, nesouhlasil ale s poměry v armádě a z ruských služeb vystoupil.
• “Ucházel se o vstup do služeb pruských, byl však odmítnut. Od roku 1742 působil v rakouské armádě, ale ani tam to neměl lehké... účastnil se mnoha bitev … Měl však neustálé konflikty se svými těžkopádnými nadřízenými, neboť prosazoval ofenzivní strategii... odešel na čas do ústraní. Znovu se proslavil ve válce proti Turkům v letech 1788-1789 (to mu bylo 72 let, moje pozn.), kdy se mu podařilo dobýt Bělehrad. Byl jmenován generalissimem a vrchním velitelem rakouského vojska.
• U vojska patřil k nejpopulárnějším velitelům. Jednak díky tomu, že jeho kariéra byla dílem jeho vlastních schopností, jednak pro skutečnost, že nikdy nebyl oblíben u dvorských kruhů.”  ([3] , str.179) To vše v době, kdy armády bojovaly muž proti muži a generál byl na bojišti přítomen, I když kramářské písně asi nejsou seriozní zdroj informací, cituji: “Nová píseň o udatnosti Laudonově k dobytí Bělehradu: ...” Laudon na svém koni prudce,/ s udatností, meč měl v ruce,/ ...”
• “ Po nešťastném tažení roku 1788, kdy vinou neschopného maršála Lacyho a ještě neschopnějšího Josefa II.prohrávalo Rakousko v jižních Uhrách jednu bitvu za druhou a desetitisíce vojáků zahynuly v nezdravém ležení nakažlivými chorobami, byla vláda nucena svěřit vrchní velení znamenitému – tehdy již dvaasedmdesátiletému – vojevůdci Laudonovi, pro něhož horovalo vojsko I důstojnický sbor. V tom roce se také obrátila karta ve prospěch Rakouska. Společně s ruskými vojáky, jimž velel generál Suvorov, zahájil Laudon vítěznou ofenzívu proti Turkům. Sám obrátil všechnu pozornost k opevněnému Bělehradu, který byl od roku 1739 nepřetržitě v rukách tureckých....napadl pevnost těžkou dělostřelbou, která trvala deset dní; …a  přijal nabídku Osmana paši na kapitulaci města...” . Citovala jsem trochu víc, protože postava generála Laudona je sice známá z písniček, ale spíš jako legendární postava. Ale byl to člověk, který skutečně žil. Byl to asi výtečný člověk, který to neměl lehké; přesto vynikl.

Radecký z Radče, Jan Josef Václav hrabě, (1766-1858), český šlechtic a rakouský vojevůdce. Považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19.století. Pomník, odlitý z ukořistěných děl italského tažení, stál v Praze na Malostranském náměstí, po roce 1918 odstraněn. [3], str.257-258)

• “Zúčastnil se protitureckého tažení v letech 1788-89. rychle postupoval zejména za napoleonských válek. Učastnil se bitev u Aspern a Wagramu v roce 1809. Jako polní podmaršálek byl od roku 1813 náčelníkem generálního štábu armády Karla Schwarzenberka a autorem spojeneckých plánů bitvy národů u Lipska v roce 1813.
• Po válce velel olomoucké pevnosti, v roce 1831 (to mu bylo 65 let, moje pozn.) převzal velení rakouské armády v severní Itálii se sídlem v Miláně. Podílel se na reformách rakouské armády, místo do té doby bezcenných manévrů zaváděl skutečná vojenská cvičení. Roku 1836 byl jmenován polním maršálem.
• Jeho nejslavnější období je spjato s boji v Itálii v letech 1848-49 (to mu bylo 82-83 let, moje pozn.).
• Radecký obrátil italskou armádu na útěk 27.7.1848 v bitvě u Custozzy a Karel Albert (sardinský král, který vyhlásil válku Rakousku, moje pozn.) byl nucen žádat Rakousko o příměří. ... porazil italská vojska v bitvě u Novary tak rozhodně, že se Karel Albert vzdal trůnu a jeho vojsko se spasilo útěkem.
• Od uzavření míru až do roku 1857 působil ...jako vojenský guvernér lombardsko-benátského království. ..Maršál Radecký se už za svého života stal vojenskou legendou.”

Winston Churchill (1874-1965), 7.5.1940 se stal ministerským předsedou a současně ministrem obrany,  ([10]. str.360), (to mu bylo 66 let, moje pozn.). Řídil přípravu Velké Británie na válku, ovlivňoval její průběh a účastnil se v jejím průběhu příprav poválečného uspořádání Evropy. Ovlivnil strategická rozhodnutí Británie a spojenců v průběhu války velmi podstatně.

“Adenauer, de Gasperi a de Gaulle byli velcí pamětníci: osobnosti, na něž se kdysi nedostalo a kteří vůbec nemuseli přijít na řadu, ale pak následkem katastrofálního vývoje přece jen přišli a uplatnili se v míře netušené. Když válka roku 1945 skončila, bylo Alcidovi de Gasperimu šedesát pět let, Adenauerovi šedesát devět.” ([10], str.560).

• “... Po tretie, to je azda najdoležitejšie, starí muži, ktorí prebudovali západnú Európu, predstavovali kontinuitu, Medzi vojnami bolo v móde všetko nové a moderné. Mnohí – a nielen fašisti a komunisti – vnímali parlamentné demokracie ako dekadentné, stagnujúce, skorumpované a rozhodne nedostačujúce na to, aby vykonávali úlohy moderného štátu. Vojna a okupácia zničili tieto ilúzie, aspoň pre voličov, ak nie pre intelektuálov. V studenom svetle mieru sa ústavné demokracie stali nanovo atraktívnymi. Je pravda, že v roku 1945 mnohí ľudia túžili po sociálnom pokroku a obnove, ale tiež po istote stabilných a známych politických útvarov. Kým prvá svetová vojna mala radikalizujúci a politizujúci vplyv, tá druhá mala opačný efekt: hlbokú túžbu po normálnosti.

Štátníci, ktorých skúsenost' vychádzala ešte z obdobia pred problémovými medzivojnovými dekádami, za ustálenejšej a sebavedomejšej éry pred rokom 1914, boli teda osobitne prít'ážliví. Predstavovali kontinuitu, a tak mohli pomoct' pri t'ažkom prechode od horúcej politiky nedávnej minulosti k nadcházajúcej ére rapídnej spoločenskej transformácie. Bez ohl'adu na stranícke tričko starší európski štátnici boli v roku 1945 skeptickými, pragmatickými vykonávatel'mi umenia možného. Táto osobná dištancovanost' od prismelých dogiem medzivojnovej politiky verne odrážala nálady obyvatel'stva v ich krajinách. 'Postideologický ' vek sa práve začínal.” ([13] , str.78-79)

Konrád Adenauer (narozen 1876), 1949-1966  první poválečný kancléř Německé spolkové republiky, spolutvůrce “hospodářského zázraku”. Jak jsem někde četla 's tváří indiánského prodavače doutníků', se mi zdá výstižné, zkuste najít fotografii. Neměl situaci lehkou. Rozbité Německo, nutnost denacifikace, ... Jeho názory na Němce nebyly moc lichotivé: “ 'Němci jsou Belgičané posedlí megalománií,' tvrdil. Nejhorší byli Prušáci: 'Prušák je Slovan, který zapomněl, kdo byl jeho dědeček.'” ([10], str. 562 ). V Německu přetrvával pocit “V novembri 1946 až 37% opýtaných Nemcov v prieskume v americkej zóne zastávalo názor, že 'vyhladenie Zidov, Poliakov a d'alších neárijcov bolo potrebné pre bezpečnost Nemcov.' “  ([13], str.56). Za této situace a s těmito názory na Němce se dostal k moci a uspěl. Kancléřem byl do svých 90 let.

Charles de Gaulle, narozen 1890, 1958-1969, prezident Francie. ”V októbri 1945 Charles de Gaulle majestátne oznámil Francúzom, že majú pred sebou 'dvadcatpät rokov 'zúrivej práce',  kým sa Francúzsko opät preberie k životu.” ([13], str.86)

Alcido de Gasperi, narozen 1881, předseda italské vlády 1945-1953. Z těch tří nejméně známý. “Za 'de GasperIho éry' v letech 1945-1953 dosáhla Itálie politické vážnosti jako centristický člen evropské společnosti, přijala Marshallův plán, vstoupila do NATO, stala se členem Evropské rady a Evropského uhelného a ocelářského společenství a uskutečnila 'hospodářský zázrak', symbolizovaný Vespou, barvami Emila Pucciho, Pininfarinovými karosériemi, Necchiho šicími stroji, psacími stroji Olivetti a ranním pozdravem, který se ujal v Miláně, středisku této hospodářské obnovy: 'Buon' lavoro!' “( Něco jako Dobrou práci! nebo Dobré dílo!, moje pozn.) ([10] , str.562)

[3]    KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918, Rovina 1992, str.179, 257-258

[10] Johnson Paul, Dějiny 20.století, Rozmluvy 1991, str.360, 560, 562

[13] Judt Tony, Povojnová Európa, História po roku 1945, Slovart 2007, str.56, 78-79, 86

Pokračování příště. To be continued.