Prosté vysvětlení proč rostou ceny. Národní památník odposlechu. Oblíbené téma EU, tentokrát v zajímavých číslech. Čísla ze Sicílie vypadají jako anekdota. Ale jen vypadají.
Pokud nevíte všechno nebo vás dokonce něco překvapuje: Potom třeba na otázku Proč rostou ceny se dočtete:
„ … Jak ve své knize The Great Crash: 1929 vysvětluje proslulý ekonom dvacátého století John Kenneth Galbraith, „rostoucí cena přitahuje pozornost, což tu cenu dále zvyšuje, a to z důvodů, jež budou nekonečně dlouho diskutovány, až bublina splaskne.'“ Týden 5/2011, 31.ledna 2011.
… něco, co jsme využívali jako děti ve výměnném obchodě, pouličních hrách apod. To jsme se vytahovali jeden na druhého a trochu se naučili poznat, co znamenají různé grimasy a gesta. To, čemu se teď říká body talking neboli řeč těla. Tehdy se tomu neříkalo česky nijak. Neučilo se to v kurzech, ale na ulicích. A to od dětství. A zdarma. A jaksi samozřejmě jsme se učili, jak to vypadá, když se někdo vytahuje, když chce působit odvážně, když má strach, když je zbabělý a zakrývá to, … Občas to slyším v tónu řeči některých státníků, jejichž řeči rozumím ... Jen slyším (sice mám fungující zrak, ale nemám televizi). To vytahování, přesilovku nebo pokus o ni; s jednou nohou nakročenou vpřed, jednou pro jistotu ponechanou vzadu. Obrátit se k útěku lze obratem. Doslova. Případně je možno ustoupit jakžtakž důstojně. Tenhle rozměr řeči se překladem ztratí. Podobně jako si nemůžeme udělat představu o středověké ulici, když nevíme, jak to tam vonělo, páchlo nebo nejspíš silně smrdělo. A to je určitě důležité pro celkový dojem. Chodím nakupovat zeleninu a bylinky na Zelný trh. Bez vůně by to nebylo ono.
Z Reflexu, rok 2012 nebo 2011: roční obrat hazardu je 130 mld. Zdanění z toho je 8 mld.
„ Národní památník odposlechu Zatopené lomy u Lipnice nad Sázavou ukrývají triptych vytesaných žulových reliéfů, které v roce 2007 dokončil sochař Radomír Dvořák se svými studenty kamenosochaři.'Národní památník odposlechu' tvoří díla nazvaná Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči.“ Týden 5/2011, 31.ledna 2011.
„ Podle dostupných údajů Ministerstva financí zaplatila Česká republika do rozpočtu Unie od svého vstupu v květnu 2004 celkem 239 miliard korun a získala 401 miliardu. Zastánci a příznivci EU mohou být nadšení. Kolik z toho bylo zneužito, není známo. Stačí si však podrobněji prolistovat a dohledat jednotlivé projekty a zjistíte, že peníze byly hozené do černé díry, nemají žádný efekt ...
Například mezi lety 2000 až 2006 dostal italský ostrov Sicílie 700 miliónů eur na zlepšení rozvodu vody. V roce 2000 mělo problémy s dodávkami vody 33 procent sicilských domácností. O 10 let později 39 procent! Peníze ale byly vyčerpány a nikomu dodnes nechybějí. Odnesla je zřejmě voda … Dotace v podobě 230 miliónů eur utracených na zlepšení stavu železnic na Sicílii se přetavila do pouhých osmi kilometrů zrenovované trati. …
Do EP se zatím volilo sedmkrát (poprvé v roce 1979, naposledy v roce 2009). Je pozoruhodné, jak voliči reagují na orgán, který má údajně reprezentovat zájmy občanů Unie. V prvních volbách do tohoto parlamentu hlasovalo 63 procent pravoplatných evropských voličů, při posledních už jen 43 procent. A to přesto, že legislativní, rozpočtové, kontrolní a politické pravomoci EP neustále rostou. Parlament má navíc dvě sídla-v Bruselu a ve Štrasburku. Jen pendlování mezi nimi stojí ročně čtvrt miliardy eur. Odpověď, proč není Evropský parlament jen v Bruselu, je odpověď kouzelně absurdní: Chce to tak Francie …
Celá šestina půdy v zemích EU je „zabrána“ plodinami, jež se používají při výrobě biopaliv.“ Reflex 3/2012, 19.ledna 2012
