Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„ … „Ale co by o nás řekla Evropa, prosím vás?“

4. 03. 2015 12:45:21
"Zato teď o vás náramně hezky mluví! Kdyby záleželo na mně, zmlátil bych taky celou Evropu.“ Neudržel jsem se a propukl v smích. "Za co se chcete tak přísně vypořádat s Evropou, Vaše Excelence?“

"S Evropou? Proboha, copak má ta stará hříšnice na kontě málo nespravedlnosti a přečinů? Marnotratnost, floutkovství, útočnost, a co dělných rukou bylo kvůli té její zatracené civilizaci odtrženo od pluhu a ničí státní výzbroj – aby jí nebylo za co napráskat! Pořádně napráskat by potřebovala!“

"Jenom jestli se dá.“

"Hlouposti! To se ví, pozvat ji k tomu diplomatickou cestou, tak se nedá, ale vykřičet to po celém Rusku ... Vytáhneme s větvemi jako Birnamský les a všechny přepereme, Slovany osvobodíme, dobudeme Cařihrad, ustavíme Pařížskou gubernii a šuškálka Děrgalského tam dosadíme jako gubernátora.“

"Na Pařížskou gubernii snad už je zbytečné myslet, když tam hospodaří Bismarck a Moltke.“

"Co jsou zač ti vaši Bismarck a Moltke?“

"Geniální lidé.“

" Nesmysl, prosím vás, všechny je porubáme"

Zapochyboval jsem o tom a vyzdvihl skvělou organizaci německých branných sil a vzdělanost jejich velitelů.

"Nesmysl,“ ohradil se generál. „Ať jsou sebemoudřejší a sebeučenější, my je stejně porubáme.“

"Ale jak?“

"Tak, že oni tam s těmi svými mozky a tituly všecko vypočítají , a my jim vyvedeme takovou hloupost, že zůstanou stát s otevřenou hubou. Tam, kde bychom měli podle jejich propočtů být, nikdo z nás nebude, a kde nás budou nejmíň čekat, tam se zčistajasna objevíme, porubáme je a do Berlína dosadíme za gubernátora Děrgalského. Jakmile půjde diplomacie stranou, ihned je porubáme. Ech ti diplomati! Dřepí a zhlížejí se ve svém kalamáři jako Narcisové, zatímco aktivní generálové plesnivějí a otékají z hladu.“ Nikolaj Semjonovič Leskov: Fatální dobrodružství strýce Oresta, Lidové nakladatelství, vydavatelství Svazu československo-sovětského přátelství, Praha, 1981,Str.160-161

Číst klasiky není ztracený čas. Ale k tomu asi musí člověk dojít. To nejde vnutit. Klasika je prostě něco, co, jak s údivem zjišťujete, je aktuální pořád. Nejlepší objevy (a možná jediné) jsou nečekané. Jako v šachu braní en passant, mimochodem. Jdete a přitom, volitelně, berete. Kdysi jsem si pustila rádio a tam byla jakási hra. Poslouchala jsem s čím dál větším zájmem. Bylo to opravdu aktuální. Teprve na konci jsem zjistila, že to byl Ostrovský. Podobně jsem objevila Čechova. Náhodou, když jsem neměla co poslouchat k žehlení. A byla jsem překvapená. Ne, že bych o existenci Čechova nevěděla. Ale škola mi vzala jakoukoli chuť něco z něho číst. Potom jsem přečetla snad všechny jeho povídky, slyšela jeho hry. Silně na mně zapůsobil Pavilon č.6. Když jsem si listovala v Leskovovi, překvapilo mě, jak trefné jsou jeho postřehy. Mám ho už mnoho let; to, co se mi zdálo trefné, mám označené. Ale zjišťuji, že s věkem se rozsah toho označeného zvětšuje. A objevuji tedy pasáže, kterých jsem si předtím nevšimla.

Tenhle blog a mnoho dalších mám rozepsaný už několik dnů. Včera jsem si koupila Respekt 10/2015, stačila ho zatím jen prolistovat a přečíst dva články. Putinův hlas v Česku a Tvůrci ruské duše (recenzi knihy Martina C.Putny Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity). Tou knihou jsem už listovala v knihkupectví. V recenzi (jejím autorem je Martin M.Šimečka) mě zaujala tato pasáž, cituji: „ ...Pro čtenáře, který strávil mládí četbou Dostojevského či Tolstého a z jejich knih si vytvářel představu o Rusku, má Putna doporučení číst neprávem opomíjené další autory: od Nikolaje Leskova přes Ivana Turgeněva až po filozofa Nikolaje Berďajeva nebo třeba současného spisovatele Vladimira Sorokina . ... “ Sorokin občas do Respektu píše. Jeho knihy Telurie a Deník opričnika jsem nečetla jen proto, že mám rozečtené dříve koupené zajímavé knihy. Čtu hlavně anglicky a to mi trvá déle než česky. Má to ale zase tu výhodu, že jak má každá kniha jinou slovní zásobu, člověk musí hledat a víc přemýšlet. Pochopit kulturní podhoubí, souvislosti. Angličtina je jazyk rychle se vyvíjející.

I já si myslím, že existuje víc nedoceněných ruských (a sovětských) spisovatelů. A číst je není ztráta času. Slepota není dobrá. Ani slepá láska. Ale ani slepá nenávist. Poznat, pochopit a podle toho jednat. Pravda, Rusko je jaksi mimo, moc se o něm, kromě výbojů, neví a nezajímá, pozornost je obrácena k Západu. Teprve když se něco děje, obrací se pozornost, s překvapením, na Východ. Možná proto je to překvapení, po dlouhé době, kdy se nic moc tragického nedělo. Prostě Rusko je taková černá skříňka. Neví se, co do ní vstupuje. Občas, právě v těch excesech, se ví, co z ní vystupuje. Z toho se usuzuje, jak to tam funguje. Protože Rusko bylo a je uzavřený systém. A zřejmě i bude. Z hlediska termodynamiky je uzavřený systém systém, který nevyměňuje s okolím hmotu ani energii. Možná proto se ty excesy podceňují. Myslím, že to není náhoda. Že spodní vody historických souvislostí budou tyhle excesy přinášet pořád. Snažím se vnímat Rusko objektivně. A nemám z toho dobrý pocit. Mám obavy. Z dalšího vývoje a směřování Česka. Zažila jsem 21.srpen 1968, shodou okolností v Železné Rudě, na hranicích. Na mé první dovolené v životě. Co se děje, jsme se dozvídali z vysílání londýnského rozhlasu, český nevysílal. A po mnoha letech jsem zažila odchod ruských vojsk. To už zprostředkovaně, z médií.

Leskova jsem objevila už před mnoha lety. Kniha, ze které jsem citovala, vyšla v roce 1981 a vydalo ji vydavatelství Svazu československo-sovětského přátelství. Nedá se tedy podezírat z podvratných úmyslů (sebe) poškozování. Citovala jsem z ní už dříve, viz můj blog zde A jaký byl mýval? , publikováno 7.11.2011. Nikolaj Leskov se narodil 4.(16.) února 1831, v úřednické rodině. Zemřel 21.února (5.března) 1895. Z doslovu: „ ... Díky strýci, který byl profesorem medicíny, se seznámil s kyjevskou inteligencí. Velkou důležitost pro Leskova jako autora mělo několikaleté zaměstnání u obchodní společnosti . Procestoval celou Rus a důkladně poznal všechny problémy hospodářské, sociální a kulturní. Odtud vedle zážitků z vesnického dětství a z pobytu v Kyjevě čerpá impulsy Leskovova tvůrčí fantazie....“


To be continued.

Pokračování příště.


Autor: Miroslava Pokorná | středa 4.3.2015 12:45 | karma článku: 10.58 | přečteno: 700x

Další články blogera

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 126 |

Miroslava Pokorná

Takové beztvaré cosi

Nejspíš by se tomu dalo říkat hrouda. Asi z hlíny. Vystrčí vás s tím přede dveře. Ukaž, co umíš. Lze s tím naložit různě.

28.4.2016 v 14:08 | Karma článku: 6.15 | Přečteno: 274 |

Miroslava Pokorná

Trest

Byly doby, kdy bylo vězení pouhým čekáním na vlastní trest (stětí, vyhnání apod.). Dnes je věznění drahý špás, paradoxně placený i z daní postižených nebo jejich rodin.

27.4.2016 v 12:39 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 298 |

Miroslava Pokorná

Není nic staršího než včerejší noviny?_16

Rusko-trochu jinak. Matematika a ženy. Předčasný pohřeb, inscenovaný. Váš pohřeb podle vašeho přání. Náš podle našeho.

19.6.2015 v 13:18 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 307 |

Další články z rubriky Ostatní

Eva Sádecká

Kdo hledá, najde?

Čekáte na toho pravého? Brouzdáte na seznamkách? Vkládáte úsilí najít vaši druhou polovinu? To, co vám chybí? Toužíte se opět zamilovat?

23.7.2017 v 12:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Helena Vlachová

Vězňům bych mzdy nenavyšovala

Když se někdo ocitne ve vězení, ocitne se tam zaslouženě. Zaslouženě za to, že páchal trestné činy tak dlouho, až musel jít za katr

23.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 11.92 | Přečteno: 319 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Rozkaz zněl jasně: žena s koženou brašnou nesmí projet!

Napínavými příběhy se jen hemžím. No, ona je to v podstatě taková mravenčí práce, blogy a zase blogy ... nu tedy dobrá.

23.7.2017 v 7:35 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 713 | Diskuse

Libuse Palkova

Pro jedny terorista pro jiné hrdina

Generálu Mašínovi byl restituován majetek, četla jsem nedávno. No spíš jeho potomkům, napadne mnohé, jemu už to není nic platné..

23.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 691 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Čas táborových letních lásek

Na vnitřek víka sbaleného kufru na tábor si nalepit seznam věcí, přibalit krémy, čepici proti slunci a do seznamu to připsat. Ale žádná holka tam nepřipíše sbalenou tajnou naději, že by se na táboře mohl vyloupnout kluk...a láska

22.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 17.37 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 222 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 679
Snažím se žít, neudílet nevyžádané rady,... Prošla jsem pár místy a profesemi. Nebyla jsem nikdy v žádné politické straně. Část toho, co mě zajímá a napadá, publikuji tady.

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.