Králík se sice chystal svou situaci vyřešit. Ale znáte to. Dokud není naléhavost tak drtivá, že už nezbývá než problém začít řešit, nic se neděje. Tahle nutnost na něj doléhala hlavně v okamžicích, kdy platil. A viděl, že peněz opravdu ubývá. Ale pořád ještě byly. Pořád ještě to nemělo tu krutou naléhavost. Asi čekal nějakou pomoc shůry.
Šel po nábřeží smradlavé říčky. Ocitl se už za branami města. A tam byla řemesla, která byla ve středověku z podobných důvodů jako smrad, hluk apod. vykázána za městské hradby. Všude jinde. Ale ne v Králíkovství. Tady byli koželuhové, kteří vydělávali kůže primitivním způsobem, jaký se už nikde jinde nepoužíval. Všude smrad, dým, špinavá voda. Ale tahle země byla zemí kontrastů, v něčem primitivní a pro bohatší zase luxusní. Vycházel tu i Týdeník pro továrníky. A konaly se veletrhy s luxusními věcmi, jako šperky, vozítka, vznášedla, létadla a kdoví co ještě je luxus. To si já ani nedokážu představit. Zkuste aspoň vy. Něco jako slovní obdoba omalovánek, omyšlovánka, nebo spíš domyšlovánka.
Zápach ho probudil ze zamyšlení a rozběhl se pryč . A nějak instinktivně, nebo ho lákala vůně Zelného trhu, se ocitl zase tam.
Kousek dál, v úzké uličce směrem k Zelnému trhu, narazil na nějaký antikvariát. A i když neměl nic, za co by koupil případný úlovek, zašel dovnitř. Ze zvědavosti. Hned proti dveřím byla vystavená jeho autobiografie, která nesla titul „K4M“. Takhle, jak je psáno, s úvozovkami. Které to trochu ironizovaly, jako by se říkalo „že prý“. Autobiografie! A on přitom nic takového nenapsal! Že byla jeho, nebylo sporu. Fotografie na obalu byla sice profesionálně upravená, ale on se poznal. Věděl, kde není moc dokonalý, kde mu co chybí nebo přebývá, ale na fotce to nebylo. Možná proto ho zatím nikdo nepoznal. Kdoví.
Chvíli mu trvalo, než se odvážil zeptat, co ten titul knihy znamená. Starý králík s brejličkami se zasmál, trochu se v rozpacích poškrabal na hlavě. „Je to narážka na autobiografii šéfa jednoho velkého francouzského podniku, no , Vivendi a je to tedy francouzsky. Titul té francouzské byl pouze J6M (Jean-Marie Messier Moi- Même-Maître-du-Monde), neboli … pán světa osobně'. Proto tedy „K4M“ (Králík, Moi- Même-Maître-du-Monde)!
Tohle zatím ještě neviděl. O existenci knihy nevěděl a hodně ho to překvapilo. Potlačil vztek, že si z něho někdo dělá legraci a ještě na tom vydělává. A začal listovat. Styl trochu připomínal Skinnyho Spinyho, ale snažil se být nabubřelejší. Naproti jeho vystylované fotografii byl tenhle text: '' Čitelný a velký tisk i pro staré osoby. Žádní kolportéři! Žádné prémie!''
Skinny! Po několika stránkách, kdy prozrazoval věci, které mohl vědět kromě Králíka jen on, si z něho vyloženě dělal legraci. Citoval historickou učebnici, kterou prý napsal věhlasný historik … . Nemohla prý být vydána, protože historik byl umučen ve sklepích, které prý zůstaly po španělské inkvizici (ve Španělsku). Byla to lež. Byl to šílený paskvil, který měl ukázat, že Králík je nabubřelý blb, který se nezastaví před ničím. Třeba citoval historika :
„ ...v utajovaném dokumentu ministerstva spravedlnosti se povolovalo kontrolované mučení jako jediná možnost jak zabránit brutálnějšímu zacházení bez dozoru... Odůvodňovalo se to tím, že úspěšným výslechem se zachrání jiní, … zmizelo na 3 000 vězňů … Úmyslně bylo zničeno mnoho nemocnic, škol, laboratoří, ropných těžních věží, a jiné pozůstatky kultury a podnikání-včetně knihovny univerzity. Celkem odešlo na 1 380 000 ... zbylo z velké historické … komunity jen asi 30 000 … jen 15 000 jich mělo peníze a prostředky na vystěhování. Zbylí byli popraveni bez soudu, použiti jako králičí detektory k vyčištění minových polí na hranici, byli mučeni, donuceni vykopat si hrob, spolknout před smrtí všechna svá vojenská vyznamenání; někteří byli upáleni zaživa, vykastrováni, vláčeni za nákladními auty, předhazováni psům, byly případy, kdy byly vyvražděny celé rodiny včetně malých králíčků. … Velký temný mrak zahalil mnoho aspektů nového státu a dosud se nezvedl. … Nový národ vděčil za svou existenci krutým zhovadilostem, kterých se dopouštěl bez zábran a beztrestně v maximální míře. Jeho nový politický režim složený převážně z úspěšných gangsterů rychle vyřídil poslance, kteří byli vychováni v duchu západní tradice; v polovině šedesátých let už byli všichni po smrti nebo v emigraci. … “.
Vykuchal knihu Dějiny 20.století Paula Johnsona, kapitolu o konci francouzského panování v koloniích! Jen vynechal Francouze, jakékoli časové a zeměpisné zmínky (středomořská kuktura, Tunis, Alžír). Lidi a jejich děti nahradil králíky.
A aby ukázal, jak nedovzdělaný a hloupý je Králík, napsal:
''...vůní z barcelonských kuchyní, kde dopíkalo se národní jídlo, zvané španělskými ptáčky....bzučíce, proháněly se vzduchem španělské mušky.''
No, to už je výsměch, to už vypadá jako Krvavý román Josefa Váchala. Takhle si snad Španělsko představuje jen humorista. A to Králík nebyl. Autor (tedy asi Spiny) se ani nesnažil upravit text tak, aby to stylově navazovalo. Prostě čtenář měl být tak hnán dějem, tolik věcí se mu nabízelo k odsouzení, že autor nepředpokládal, že by se tím někdo obtěžoval. Kritické myšlení mělo být nahrazeno morálním rozhořčením. Tohle je styl bulváru, tabloidu. A to byla asi, jak by řekl marketingový mág, cílová skupina. Čtenáři bulváru. No řekněte, kdo by občas pohrdl drbem a nezaodsuzoval si. Jsme přece lepší než ti ostatní. A jako vždycky, když ješitnost podceňuje soupeře, odhaluje to nějakou slabost toho ješity. Žádná z těch knih nebyla do rabbitštiny přeložena. Ale i kdyby byla, lze předpokládat, že asi není moc těch, co by četli zrovna tyhle dvě knihy v originále. On je ale v originále, v češtině, měl. A do jeho knihovny moc králíků přístup nemělo. Ale tady Skinny Spiny využil toho, že nebyl sám, kdo se ke knihám mohl dostat. Byla to prakticky jediná knihovna v celém Králíkovství, která nebyla kontrolovaná. O to rafinovanější byl výsměch. Teď už skoro nemohlo být pochybností o autorství. Spiny. Prozradila ho taková nenápadnost jako používání francouzštiny (i když ani v tomhle nebyl sám, pár dalších vzdělanců, a to i na dvoře, by se našlo). Prozradilo ho něco, co Králík nedokázal definovat, ale od určitého okamžiku svého čtení si byl jist. Chyběly důkazy, takže soud by Spinyho osvobodil. Ale znáte to, nedokážete, ale víte skoro jistě. Nejste soudce, takže můžete. Nikdo vás nepřesvědčí o opaku.
Tohle byl otevřený útok a zesměšnění. To nemohlo zůstat bez reakce. Zatím asi bez trestu. Problém byl o to větší, že teď se Králík musel skrývat; věděl, že se mu Spiny vysmívá. A musí si dát pozor, protože chyba by mohla skončit likvidací. Teď už je skoro jisté, že Spiny čeká, až Králík udělá nějakou chybu. Zůstaly tam přece jeho peníze. A Králík byl oficiálně mrtvý.
Vzpomněl si na příběh O statečném Cibulkovi, který mu četla chůva. Cibulka se vydal do světa trestat darebáky. A že jich je! Není to narážka na nikoho, ta pohádka opravdu existuje a je starší než já, protože já jsem ji jako dítě taky četla. Dokonce je pěkně ilustrovaná.
Nějak ho přestalo zajímat, jak se nají, už začal okusovat i tu zaprášenou trávu. Smířil se s tím, že přespí v příkopu. Ale musí přijít na to, jak se bránit proti hrubé síle, když ta hrubá síla má jedinou zábranu: nějakou ještě větší hrubou sílu. A to, že byla dobře oblečená a teď i jediná vládnoucí, nic neznamenalo.
Pokračování příště. To be continued.
