Zapojte děti, ať si udělají domácí betlém. Můžete už teď, z domácího perníku. Zkoušela jsem i zadělat těsto měsíc předem, aby se rozleželo koření. Tak, jak se to dělávalo dříve.
Perníky byly vyřezávané z plátu perníkového těsta, zdobené bílou linkou, která tvary a detaily figurek upřesňovala. Mým dvěma dcerám bylo asi 5 a 11 let, když jsme Betlém začaly dělat poprvé. Děti se hrozně bavily modelováním perníku a o to víc jim asi chutnalo, když betlém pomalu a nenápadně likvidovaly. Všechny věci i postavy byly vyřezávané od oka, z ruky. Sice jsme si vytvořily nějaké šablony, ale protože se používaly jen jednou za rok, brzy jsme nevěděly, kam jsme je založily. A tak byl betlém každý rok jiný.
Betlém měl ústřední motiv okolo jesliček. Mnohem větší část ale tvořila postranní křídla vlevo, vpravo a pod jesličkami. Jako rozkládací oltář. Tam byla spousta zvířat, která nesla Ježíškovi dárky. Pamatuju šneka a velblouda, kteří byli asi stejně velcí. To nevadilo, podobných nepoměrů tam bylo víc. Celý betlém pokrýval plochu asi 1x0,7 m a byl na bočním stolku v kuchyni. Jak postupoval čas od Vánoc k všedním dnům, ubývalo figurek. Nebylo to, aspoň ze začátku, moc vidět; figurky totiž děti nenápadně posunovaly tak, aby zakrývaly prázdná místa. Nic tedy nechybělo. Jako obvykle, pouze v globálu.
Receptů na perník je tolik, že není nutno přidávat. A pokud jde o tvary a druhy, čím víc zvířátek, tím líp. Fantazii se meze nekladou. Detaily napraví linka z polevy. A z poměru velikostí si hlavu nedělejte. Určitě se dost nasmějete.
