Trochu jiná pohádka_9. Mnoho volnosti, žádná jistota

Další noc mimo hrad, tentokrát na ubytovně. Vyspal se dobře a ráno byl čilý. Mohl tedy přemýšlet, co dál. A ne jen přežívat. A brzy mu dojdou peníze. Bude si muset vydělávat. Nevěděl jak.

Nevěděl, co dál. Přemýšlel, čím se živit, protože peněz ubývalo. Měl taky hlad a tak se vydal směrem do města. Nevěděl, jaké jsou možnosti – jídelna, ve které už jedl, byla moc daleko. Mohl se sice najíst trávy okolo, ale byla zaprášená, mokrá a studená. A taky - tak hluboko ještě neklesl. A potřeboval něco teplého do žaludku.

Už byl u nádraží, od pouličních lamp tu bylo víc světla. A bylo vidět různé, velikými písmeny popsané plakáty. Kdo šel, připsal. Králičí tvořivost na frekventovaném místě. Všiml si obrázku, který viděl předtím v PLKu: Skinnyho, jak se opírá o ten pěkný litinový kandelábr.

Ale tady měl místo doutníku dlouhou úzkou, dlouhou cigaretu. Ty kouřili jen nejchudší. Požitek byl u tlustého doutníku dán protahováním vzduchu přes široký průřez silné vrstvy kvalitního tabáku. V cigaretách bylo tabáku méně a byl horší. Nebylo to ono. Byly málo nacpané a vykouřit je trvalo jen chvíli, když se někde čekalo. Jmenovaly se Pa-artisan,

• Což byla, možná, narážka na (v jiné době a na jiném místě vyráběné) cigarety Partyzánka. Které byly taky řídce nacpané, ale krátké. Pokrok nezastavíš, řekl si s úšklebkem Králík.

• Nebo se to dalo vykládat jako Pa-řemeslník. Neboli podivná kombinace « všeslovanského pa ve významu něčeho méně hodnotného, druhořadého, napodobeného apod.», jak si Králík, kterého jazyky zajímaly, našel v etymologickém slovníku. Druhá část, anglické artisan, znamená řemeslník. Možná to byl ten pravý význam, který výrobce převzal z cizího jazyka. Jednak to znělo cizokrajně a málokdo věděl, co to znamená. A bylo to atraktivnější než by byl název v rabbitštině: P-rtsn. Někteří vtipálkové si samozřejmě ten název takhle přeložili a říkali těm cigaretám Prd s n. Nebo Prd s n(ěčím). Ale takové složeniny asi taky znáte, milé děti. Napadá mě kdysi oblíbené slovo Teplofikace, taky podivná složenina, která znamenala zavádění tzv.dálkového topení (v konečném důsledku vlastně ústředního topení).

Něčí ruka k tomu připsala: Kupředu, za tebou jsou jen bobky. A další: Kde blb, tam nebezpečno. Potom si Králík všiml malé gilotiny, kterou držel Skinny Spiny v ruce. Ale ta vypadala spíš jako gilotina na doutníky. Kterou tam někdo přikreslil ještě předtím, než někdo jiný (soudě podle barvy inkoustu) zaměnil doutník za cigaretu. Kdoví, co tím autor myslel.

A hned vedle byla fotografie Amfiteátru, ale tak, jak ho málokdo znal: Nad nejvyššími řadami stál, opásaný gumovou zástěrou, v holínkách a s jakýmsi štítem na obličeji, králík a v ruce držel hadici a splachoval bobky, papíry a zbytky papírových tácků. Jak se proud vody opíral o betonový povrch, zvedaly se i kameny a prach. Zpod spodních řad vybíhali králíci, kteří tu přespávali. Utíkali před proudem vody. Tenhle plakát byl zatím bez nápisu; jen ukazoval režim jaksi zezadu, že jsou tady taky chudáci, co nemají kde spát.

A Králík si vzpomněl, jak někde četl výrok připisovaný velkému kouzelníkovi Houdinimu: « … Vždycky nám někdo říká, co máme vidět a my to vidíme...». Houdinimu se říkalo Mistr úniků. A věděl tedy, co říká.

Jak tak Králík přemýšlel o jídle a jeho hlad začal být čím dál naléhavější, uviděl v boční ulici, pod jakýmsi přístřeškem, stál králík a prodával BACHRATKY. Aspoň to bylo napsané na ceduli nad stolkem. K tomu dost nepovedený obrázek králíka ležícího na obláčku. Spokojeně ležícího. Bachratky byly cosi podobného buchtám, jen větší. A slupka těsta byla jen tenká; většinu hmoty bachratek tvořila náplň. Plněné byly zelím, nebo mletým masem, tvarohem nebo brambory. Byla jich na pojízdném stolku vyrovnaná celá kupa. Voněly i přes příšerný smrad, který se od stolku linul. Sporák, na kterém smažil králík-invalida bachratky, byl totiž napojen na diesel agregát. Ten dříve sloužil jako záložní zdroj proudu pro nemocnici; na boku měl ještě inventární číslo. Zřejmě ho ukradli, když se zase měnil režim, jak tak králíci zkoušeli, co pro ně bude nejlepší. (Ty pokusy o změnu už byly trochu popsané v první kapitole téhle Trochu jiné pohádky). Králík vydal poslední peníze za bachratku se zelím, zakousl se do ní, ale protože smrad z výfukových plynů byl silný, odběhl kus dál a s chutí bachratku snědl. Ale teď už tedy opravdu musel vážně přemýšlet, jak si vydělávat.

Přemýšlel a na začátku ho, jako skoro vždycky, napadaly samé bláznivé věci, tzv.blbosti:

• Polopatické, doslovné překlady.
  
• Nebo podivné kombinace útržků různých nesourodých věcí. Třeba že by vedl kurzy, kde by vyučoval při procházkách. Jako ve starém Řecku peripatetici. To se, milé děti, říká, že dělal Aristoteles (angl.Aristotle mi evokuje z němčiny převzaté slovo trotl, blbec). Nechci se, milé děti, tvářit jako vzdělanec. Tím, že používám cizí slova. Ale některá slova mi sedí lépe, v tomhle případě lépe než český ekvivalent vyvolává. Aristoteles vyučoval své žáky, procházeje se s nimi. To procházeje, milé děti, je přechodník. Označuje dva současně probíhající děje. V tomto případě to znamená něco jako při procházce nebo když se procházel. Přechodníkje obvyklý ve francouzštině nebo v angličtině (ale tam je to o dost jednodušší); v češtině se používal ještě snad za tzv.první republiky (1918-1938). Můžete slyšet ve starých českých filmech ze studentského prostředí. Já tedy přechodníky v češtině používat neumím; ale tenhle je určitě správně. Opsala jsem si ho totiž ze Stručného etymologického slovníku, kde jsem si ty peripatetiky ověřovala).

Zamyslel se, jak tak slastně, s přimhouřenýma očima, jedl bachratku. Už se rozednilo a protože byl trochu stranou od hluku blízkého nádraží, lehl si a díval se na obláčky. A pomalu, za dne, zase usnul.

Blaze tomu, kdo nic nemá. Nestará se, kam to schová. To bylo poslední, co mu proběhlo hlavou. A začal spokojeně pochrupkávat.

Pokračování příště. To be continued.