Luciferův efekt/2. Experiment. Vězeňský. Stanfordský.

„ ... časem se tento experiment objevil jako účinná ilustrace potenciálně toxického dopadu špatných systémů a špatných situací. V tom, že přimějí dobré lidi chovat se patologicky. Způsobem, který je cizí jejich povaze.“ [1], str.195. Popis experimentu den po dni. A hlavně analýza poznatků z něho. To je podstatnou, i když ne jedinou, částí knihy The Lucifer Effect. How Good People Turn Evil. Čekala jsem nudu. Překvapil mě opak.

„ Zažití ztráty osobní identity a vystavení svévolné, nepřetržité kontrole chování, stejně tak jako zbavení soukromí a spánku v nich vytvořilo syndrom pasivity, závislosti a deprese. Připomínal to, co bylo označeno termínem 'learned helplessness', neboli 'naučená bezmocnost '. (Naučená bezmocnost je pasivní rezignace a deprese, následující po častých neúspěších nebo trestech. Zvláště když jsou tresty svévolné a nezávislé na tom, co daná osoba dělá.)“ [1], str.196

NEZNÁTE TAKOVÉ SITUACE VE SVÉM OKOLÍ (DĚTI, CO SE ŠPATNĚ UČÍ, NA MANŽELOVI ZCELA ZÁVISLÉ MANŽELKY, … )?

„ Polovina našich studentských vězňů musela být propuštěna dřív, kvůli vážným emočním a kognitivním poruchám, přechodným, ale v té době silným. Většina těch, co zůstali, se stala po dobu pokusu bezmyšlenkovitě poslušná k požadavkům dozorců. Zdáli se jako zombie ve svých apatických pohybech, když ustupovali rozmarům stále se stupňující moci dozorců.

Stejně jako se, zřídka, vyskytli „dobří dozorci“, také jen několik vězňů bylo schopno postavit se dominanci dozorců. Jak jsme viděli, Clay-416, který měl být podpořen za svou hrdinskou pasivní rezistenci, byl místo toho šikanován svými spoluvězni, že je potížista. Přijali úzký pohled dozorců. Spíše než by si vytvořili svůj vlastní metapohled na Clayovu hladovku; jako symbol cesty jejich společného odporu proti slepé poslušnosti autoritě. [1], str.196

NEZAŽILI JSTE NĚCO PODOBNÉHO TAKY, NA TZV.SVOBODĚ? NEPOTŘEBOVALI JSTE TAKY NĚJAKOU RADU NEBO POMOC, JAK Z TOHO VEN?

Výsledkem SPE (v knize používaná anglická zkratka pro Stanford Prison Experiment, neboli Stanfordský vězeňský experiment)byly nejen poznatky z nepřetržitého pozorování, cca 12 hodin videozáznamů, okolo 30 hod. audiozáznamů, dotazníky, různá interview, deníky účastníků, … Analýza toho viz [1], str.197 a další.

„Podle časové analýzy videzáznamů, vězňové reagovali stále méně. Všeobecně, snižovaly se všechny kategorie chování. Málo toho začínali, prostě se stávali stále více pasivní, jak dny a noci plynuly.“ [1], str. 203

Analyzovány byly také audiozáznamy z cel. Vězni o mikrofonech nevěděli. Cely byly jediná místa, kde spolu mohli mluvit. Jinak nebyly dovoleny žádné diskuze. Ve vězení byly 3 cely, v každé 3 vězni; ti se zpočátku vůbec neznali. Z audiozáznamů mj. vyplynulo:

„… Celých 90 procent všech rozhovorů mezi vězni se vztahovalo na vězeňské záležitosti. Pouhých 10 procent bylo osobních diskuzí, které se netýkaly vězeňských zážitků. Vězňové se více starali o jídlo, šikanování ze strany dozorců, ustavení komise pro stížnosti, vytvoření plánů na útěk, návštěvami, chováním vězňů v jiných celách a vězňů na samotce.“ [1], str. 204

PŘIPOMÍNÁM, ŽE VĚZNI V TOMTO EXPERIMENTU BYLI STUDENTI:

• PŘIHLÁSILI SE NA NOVINOVÝ INZERÁT, KTERÝ HLEDAL ÚČASTNÍKY EXPERIMENTU O PSYCHOLOGII UVĚZNĚNÍ.
• BYLI ZA SVOU ÚČAST PLACENI 15 USD ZA DEN, COŽ V TÉ DOBĚ POVAŽOVALI ZA SNADNO VYDĚLANÉ PENÍZE.
• Z PŘIHLÁŠENÝCH CCA 100 STUDENTŮ BYLI VYLOUČENI TI, CO BYLI TRESTANÍ A TI, CO MĚLI NĚJAKÉ ZDRAVOTNÍ NEBO PSYCHICKÉ PROBLÉMY. ZBYLÍ POTÉ PODSTOUPILI HODINOVÉ PSYCHOLOGICKÉ HODNOCENÍ A PODROBNÉ ROZHOVORY S ASISTENTY PROFESORA ZIMBARDA. BYLO VYBRÁNO 24 STUDENTŮ.
• NIKDO Z NICH NECHTĚL BÝT DOZORCE, VŠICHNI CHTĚLI BÝT VĚZNI. NA DOZORCE A VĚZNĚ BYLI ROZDĚLENI NÁHODNĚ, HODEM MINCÍ. KOMU PADL LÍC, BYL DOZORCE. KOMU PADL OREL, BYL VĚZEŃ. EXPERIMENT ZAČAL S 9 VĚZNI. A 3 SMĚNAMI DOZORCŮ, KAŽDÁ PO TŘECH DOZORCÍCH. SMĚNY BYLY OSMIHODINOVÉ.
• ÚČASTNÍCI NEDOSTALI ŽÁDNÝ TRÉNINK, ŽÁDNÝ MANUÁL, JAK SE CHOVAT. VELMI BRZY VKLOUZLI DO SVÝCH ROLÍ. PŮVODNÍ SCÉNÁŘ VYŠEL Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI S MOCÍ A BEZMOCÍ, Z POZOROVÁNÍ INTERAKCÍ MEZI RODIČI („ tradičně tatínek je dozorce, maminka vězeň“ [1], str.216.), REAKCE NA AUTORITU DOKTORA, UČITELE, ŠÉFA A NAKONEC Z TOHO, CO POCHYTILI Z FILMŮ O VĚZENÍ.
• EXPERIMENT SE ODEHRÁVAL VE SKLEPĚ STANFORDSKÉ UNIVERZITY, KDE BYLO IMPROVIZOVANÉ VĚZENÍ.

“ Z jednoho úhlu pohledu nám SPE neříká o vězeních nic, co by sociologové, kriminologové a vyprávění vězňů o zlu ve vězeních už neodhalilo. … Systematické selekční procedury zajistily, že všichni, kdo si zvolili naše vězení byli tak normální, průměrní a zdraví, jak jen bylo možné. A neměli žádnou předchozí historii protispolečenského chování, zločinu nebo násilí. Navíc, protože to byli studenti vysokých škol, byli všeobecně nadprůměrně inteligentní, měli méně předsudků a více věřili ve svou budoucnost než jejich méně vzdělaní vrstevníci.   [1], str. 206

Proč záleží na situaci?

Za jistých mocných společenských situací může být lidská povaha transformována způsoby tak dramatickými, jako chemická transformace ve strhující bajce Roberta Louise Stevensona o Dr. Jeky llovi a panu Hydeovi. Stálý zájem o SPE v průběhu mnoha desetiletí (experiment proběhl v šesti dnech, roku 1971, moje pozn.) pochází, myslím, z alarmujících odhalení 'transformace charakterů' . Z dobrých lidí se náhle stávají pachatelé zla, jako dozorci nebo patologicky pasivní oběti, jako vězňové. Je to odpověď na situační síly, které na ně působí ... Chceme věřit v základní, neměnnou dobrotu lidí, v jejich sílu odolat vnějším tlakům, v jejich racionální hodnocení a poté odmítnutí situačních pokušení. Dáváme lidské povaze ideální vlastnosti, morální a rozumové schopnosti, které nás dělají jak spravedlivé, tak moudré. Zjednodušujeme složitost lidské zkušenosti postavením zdánlivě nepropustné hranice mezi dobrem a zlem. Na jedné straně jsme My, Naše Rodina a Náš Typ; na druhou stranu této hranice vyhodíme Je, Jejich Jinou Rodinu a Jiný Typ. Paradoxně, vytvořením tohoto mýtu naší nezranitelnosti vzhledem k situačním silám, se otevřeme pro pád tím, že nejsme dostatečně ostražití . … Prvořadá lekce, kterou nás Stanfordský vězeňský experiment učí, je že na situaci záleží.“   [1], str. 210-211

„ Situační síly jsou nejvýznačnější v nových situacích, ve kterých lidé nemohou použít předešlá vodítka pro své chování. … Příliš zdůrazňujeme osobnost při vysvětlování nějakého chování, zatímco současně nedostatečně zdůrazňujeme vlivy situace. Po přečtení této knihy, doufám, si začnete všímat jak často vidíte tento dvojí princip ve svém vlastním myšlení a v rozhodnutích jiných lidí. ...“   [1], str. 212

Kniha je uvedena obrázkem kruhu. Stejný obrázek je ukázán ve videu na YouTube na  http://www.ted.com/talks/philip_zimbardo_on_the_psychology_of_evil#t-207967     Je v něm “mnoho bílých andělů tančících kolem černého nebe? Nebo mnoho černých démonů, rohatých čertů, obývajících jasný bílý prostor pekla? … Možná vám tento obrázek připomene konečnou proměnu dobra ve zlo, metamorfózu Lucifera v Satana. Lucifer, světlonoš, (z lat. lux=světlo a ferre=nosit, moje pozn.) “ byl oblíbený anděl Boha, dokud nezpochybnil Boží autoritu. A byl svržen do pekla spolu se skupinou padlých andělů. … V pekle se Lucifer-Satan stává lhářem, hochštaplerem, …”    [1], str. 2, 3

Pokračování tématu možná někdy, až zase narazím na něco zajímavého.

Citovaná literatura:

[1]  Philip Zimbardo: The Lucifer Effect. How Good People Turn Evil, Rider 2009, str. 2, 3, 195-197, 203, 204, 206, 210-212, 216 

[3]  Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN Praha 1978